Bez dotací, ale s láskou – tak začal chovat pstruhy Mirek Halamíček

Na návštěvě v Rožnově jsem potkal pana Halamíčka i jeho dceru Jolanu. Vznikl tak milý dvojrozhovor o těžkých začátcích, zapojení dcer a sousedů i o 40 denní rybí dietě.

Jak se člověk stane majitelem rybářství?

Halamíček: Rybářem jsem odmala, to je láska! A snem každého rybáře je mít doma nějaký rybníček.

Takže vy máte hned tři splněné sny…

Halamíček: Nejdřív byl rybník jeden a až pak jsem se vrhl do těch ostatních. Teď je jich pět, kvůli CHKO se musely udělat ještě dvě malé nádrže pro obojživelníky. Jmenují se Hudlík a Rendlík (smích). Máme totiž relativně intenzivní chov ryb a všechny obojživelníky – plazy a žáby – by pstruzi pojedli. Samozřejmě to není úplně intenzivní chov ve smyslu nějaké továrny na ryby. Ryby chováme na přírodní bázi, co ta voda zvládne bez chemických kyslíků a dalších „vylepšovadel“.

Jak se staví rybník?

Halamíček: Při budování rybníků se odvezlo 420 tater zeminy, z dalších 100 tatrovek je vytvořená hráz. Trvalo mi to sice pět let, bez dotací, ale s láskou!

Projevilo se u vás letošní sucho?

Halamíčková: Používáme vodu z potoka, do rybníků teče samospádem a poté zpátky do koryta. Povodí na nás klade požadavky např. aby voda ve vedlejším potoce stále tekla přes všechny splavy. A když je malý stav, tak musíme zastavit přítok. Proto pro nás bylo letošní léto s nedostatkem vody náročné.

Proč?

Halamíčková: Voda z potoka totiž s sebou přináší kyslík, který ryby potřebují mít po krmení. Naštěstí máme tzv. aerátory pro okysličování vody. To nás zachránilo. Ta zařízení jela od rána do večera.

Halamíček: Velkou výhodou je, že jsme poslední chalupa na kopci v horách. Proto máme studenou a čistou vodu a pstruzi nemají ztráty ani nemoci.

Jak se staráte o ryby?

Halamíček: Je to řehole. Každé ráno vede má první cesta sem k rybníkům. Podívám se ráno na hladinu a hned vidím, co se tu v noci dělo – jestli voda dobře tekla, jestli tu byly vydry, jak se změní počasí, to všechno na rybách poznám.
Halamíčková: Pstruhy rok a půl krmíme, pak s velkou sítí uděláme zátah, vybereme ty největší a traktorem je odvezeme do sádek k prodeji. Menší pak ručně přebereme a vrátíme do vody.

To zní jako velká dřina…

Halamíčková: Všechno děláme ručně. Člověk se fakt natahá. Navíc je teď taťka po operaci tříselných kýl.

Takže o to více musely nastoupit dcery?

Halamíčková: Ano, přesně tak (smích).

Máte vůbec čas si zajít na ryby?

Halamíček: Už 23 let jezdíme s kamarády třikrát ročně na Oravskou přehradu. Za ty roky už je to 63 expedic, to je 360 nocí! Máme tam moc vzpomínek a díky rybám i spoustu přátel (úsměv).

Jaké to je vyrůstat v takovém rodinném podnikání?

Halamíčková: Myslím, že pěkné (smích). Samozřejmě nemůžeme jet celá rodina pryč. Vánoční období je hodně náročné, ale naštěstí máme velmi hodné sousedy, kteří nám pomáhají. Už je to taková tradice (úsměv).

Ještě nám poraďte – jak může laik poznat dobrou rybu?

Halamíček: Zaprvé podle lokality – na jaké vodě se ryby chovají. Všechno je o vodě. A jak ta ryba vypadá. Z velkochovů mají třeba kulaté ploutvičky místo hranatých. Ale to poznáte jen při nákupu celé ryby.

A jaká ryba je u Halamíčků na štědrovečerním stole?

Halamíček: Samozřejmě kapr a řízky ze štiky. Štika sice má nevýhodu v nebezpečných kostech „ypsilonkách“, ale chuť toho masa je luxusní. Lidé asi mají rádi candáta kvůli menšímu množství kostí, ale to maso není tak dobré. Štika je tužší, ale chutnější.

Máte na ryby ještě vůbec chuť po té práci?

Halamíček: Miluji ryby! Byly časy, kdy jsem si dělal pstruha na kameni každý večer, na ohni a s libečkem. Luxusní! Celých 40 dní jsme večeřeli ryby. A k tomu samozřejmě plzeň (smích).

 

Kontakty
Pstruhařství Mirka Halamíčka
Adresa: Dolní Paseky 286, Rožnov pod Radhoštěm 756 61
Web: www.mhalamicek.cz
Facebook: fb.com/ChovAProdejRybDolniPaseky
Email: halamicek.ryby@seznam.cz
Tel: +420 604 215 669

 další fotografie: